Jan František Löw z Erlsfeldu ( 26. 3. 1648 – 25. 3. 1725 )
Před 300 lety 25. března 1725 zemřel v Praze profesor doktor Jan František Löw z Ersfeldu, lékař a právník, rektor Karlo – Ferdinandovy univerzity.
Jan František se narodil 26. března 1648 v Plané a ve zdejším kostele byl také pokřtěn. Zařadil se mezi řadu vynikajících osobností plánských rodáků, které se podílely na duchovním i ekonomickém rozvoji naší země po třicetileté válce a vytvářely její barokní ráz přetrvávající v mnoha podobách do dnešních dob.
Jeho otec byl purkrabím plánského panství hrabat Šliků a starostou města Planá. Nadanému synkovi z dobré rodiny se tak mohlo dostat dobrého vzdělání. Nejprve na latinském jezuitském gymnáziu v Chebu, od roku 1664 v Praze, kde po absolvování filozofie nastoupil v roce 1666 na medicínu. Tu v roce 1672 absolvoval s veřejnou disputací „O mrtvici“ a stal se doktorem medicíny. Již za studií si Jan František při výchově šlechtických synků vybudoval síť kontaktů, která mu dopomohla podniknout po absolutoriu dlouhou studijní cestu po Evropě. Vyrazil na ni v roce 1674 a to nejprve do Bavorska, poté se přesunul do Tyrol a odtud zamířil na jih do Itálie. Tam se nejdéle zdržel v Římě, kde obhájil titul doktora práv. V následujícím roce 1675, pokračoval i do jižní Itálie. Na cestě zpět si dopřál ještě dvouměsíční pobyt v Benátkách. V březnu 1676 se vrátil, silně ovlivněn zejména italským kulturním a vědeckým prostředím, do Prahy. V témže roce se Jan František oženil s Annou Markétou Cassinis, sestrou Jana Antonína Cassinis de Bugella, významného lékaře italského původu, několikanásobného děkana lékařské fakulty a také rektora pražské univerzity. S plnou vervou začal v praxi zúročovat své vzdělání a zkušenosti z ciziny. Do slibného rozvoje jeho kariéry zasáhla v roce 1680 morová epidemie. Löw opustil Prahu a uchýlil se do Lince, kde se dostal až na císařsko-královský dvůr. Získal přízeň císaře Leopolda, který ho jmenoval dvorním lékařem. Když se vrátil do Prahy, mohl z této pozice nastartovat přímo hvězdnou kariéru úspěšného lékaře s bohatou klientelou a uznávaného univerzitního učence.
Janu Františku Löwovi se pak celý život dařilo pracovně, společensky i majetkově. Cílevědomě budoval svoji univerzitní dráhu. V roce 1682 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1685 pak třetím řádným profesorem na lékařské fakultě. V témže roce se stal také poprvé děkanem fakulty (byl jím celkem 25x). O dva roky později byl již seniorním profesorem medicíny a v roce 1698 dosáhnul poprvé na hodnost rektora. Tento post zastával pak v letech 1699, 1703, 1712 a 1717. Paralelně s lékařskou fakultou působil i na fakultě právnické. Právo a medicína ho přivedly do oblasti, kterou dnes známe pod pojmem forenzní lékařství, a dokonce lze říci, že se stal zakladatelem této disciplíny.
Vědění z obou oborů vtělil do svého zásadního díla Theatrum medico-juridicum. Jde o první soudně-lékařské pojednání vydané ve střední Evropě. Vyšlo však až po Löwově smrti v roce 1725. Jako nejvyšší autorita v oboru se v roce 1719 podílel na exhumaci a zkoumání ostatků Jana Nepomuckého.
Vynikal mimořádnou sociální inteligencí a uměl s ní pracovat ve svůj prospěch. Již za svého života byl odborně a společensky všeobecně uznávanou osobností. Vrcholem jeho společenského vzestupu se stala v roce 1703 nobilitace, díky níž směl užívat šlechtický přídomek – z Erlsfeldu.
Své schopnosti dokázal plně využít i při budování zázemí pro svou rodinu. Byl dobrým hospodářem a vydělané peníze uměl investovat. Pořídil si dva domy na Malé Straně, panství Lojovice v kouřimském kraji a byl i majitelem panství Modletice, východně od Prahy.
Během svého života vybudoval úctyhodnou knihovnu čítající 2 252 svazky. Počítal s tím, že se stane knihovnou veřejnou. Stalo se tak na sklonku 18. století, kdy se část fondu dostala do Veřejné c. k. Universitní knihovny v Klementinu.
Jan František Löw z Ersfeldu po sobě zanechal bohaté badatelské dílo, které sice nepřineslo medicíně žádné převratné objevy, přesto je důvodem k tomu, abychom jeho autora mohli považovat za velikána svého oboru. K jeho nezpochybnitelným zásluhám patří, jak velký počet vychovaných mediků, tak i příklad jeho velké píle a schopnosti vnášet do oboru nové poznatky.
Blízkost Löwova rodiště od míst s bohatými prameny, kde později vznikly Mariánské Lázně, byly jedním z důvodů, proč se Jan František věnoval také balneologii. Jeho práce Hydriatria nova byla vydána jako jakási „popularizační příručka“ v češtině a němčině. Jde o spis plný rad a výzev ku zdravému životnímu stylu. Löw v ní píše o mariánskolázeňském Mariině prameni, dříve zvaném „Smradlavá voda“ mimo jiné i toto:
„Dále (což zajisté přepodivné jest) jest také voda tato výborný prostředek proti oné právě nelítostivé a všecky beze všeho ohledu a rozdílností stavů, mladé i staré, mužské i ženské, urozené i neurozené, duchovní i světské osoby, ano i samé lékaře v léčení a v hojení nanejvýš sužující trápitelkyní a mučitelkyní, totižto proti neústupné Hypochondrii…“
Jan František Löw z Ersfeldu zemřel v Praze 25. března 1725 a byl pohřben v kostele Panny Marie Vítězné – u Pražského Jezulátka.
Připravila: Anna Matoušková