První písemná zmínka o kostele je datována rokem 1375, kdy zde patronátní právo drželi Švamberkové, farářem byl člen tohoto panského rodu Jan ze Švamberka.
V 17. století se kostel nacházel ve velmi špatném stavu, a proto roku 1647 nechal farář Kašpar Haas jeho část strhnout. V letech 1739–1740 proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Při další opravě v roce 1780 byl kostel barokně přestavěn, a středověké zdivo se tak dochovalo pouze na nároží věže. Mobiliář kostela pocházel z let 1720–1730. Nachází se částečně v kostele svatého Jakuba v Domaslavi, částečně je uložen v depozitáři plzeňského biskupství.
Ke kostelu přiléhá čtvercová věž. Roku 1972 silný vítr ulomil z věže kříž, a bylo tak nalezeno pouzdro s dokumenty z poslední opravy. V říjnu 1993 se do interiéru zřítila střecha, na svém místě zůstala jen její malá část nad kněžištěm. V jedné z poničených vitráží se zachoval obraz dotýkajících se lidských rukou, který inspiroval místní obyvatele k založení občanského sdružení Pomozme si sami. Roku 2003 na kostele začaly první opravy. V říjnu 2009 dostala věž novou báň, do makovice pod křížem byly uloženy písemnosti pro budoucí generace. Postupně byla opravena nejprve střecha presbytáře, poté se dočkala nového zakrytí i loď.
U kostela se původně nacházel hřbitov. Roku 1683 byl však založen hřbitov nový, v blízkosti dnes již zaniklé kaple svatého Jana Křtitele. Původní hřbitov byl zrušen při opravě kostela v roce 1780, kdy z něj byla část náhrobků přenesena na nový hřbitov.